Každý máme o hodině jógy určitou představu. Většinou trochu zkreslenou dokonalýma fotkama z internetu. A tak když otevíráme dveře studia poprvé, možná předpokládáme, že musíme udělat všechno, co se na lekci objeví a tak že tam raději možná ani nemáme chodit, protože nohu za hlavu nedáme. Důležité upozornění. Asi to víme, ale připomenout si to neuškodí. Každý někde začínal. Ty modelky, které před kamerou stojí na rukou taky. Ty taky někdy neudělaly skoro ani pozdrav slunci.
Tohle je taky důležité upozornění pro všechny, kterým nevyšel kurz pro začátečníky a do hodin, kde není slovo začátečník se bojí vstoupit. Prosimvás, jógu zvládne každý. Znáte to z internetu “How to have a yoga body. Have body. Do yoga.” Tak asi tak. Můžeš přijít do kterékoliv hodiny chceš. Jen si pamatuj těchto pár věcí.
- Buď na sebe hodný. Jestli jsi začátečník, zůstaň v nejjednodušší verzi pozice nebo odpočívej. Není to ostuda. Pamatuj si to, prosím, tohle je vůbec to nejvíc nejdůležitější. Nemusíš z lekce udělat všechno, nikdy. Zůstaň v menší nebo základní pozici. Někdy se nechce předřít tělo, někdy hlava, ale obojí je to naprosto v pořádku. Často postavíme určitou pozici a potom řeknu “teď je to dobrovolné, kdo si chce přidat, tak udělej ještě…”. Kupříkladu. Tak to poslouchej. Chceš se sice překonat, ale ne si ublížit.
- Dýchej nosem. Klidně fuň nahlas. Pomáhá to. Dech je jedna z věcí, která jógu odlišuje od jen tak nějakého strečinku. Každá pozice vede dech a naopak dech nám v každé pozici pomůže. Posuň ho dál, prohlub ho. Věř tomu nebo ne, ale už jen dýchání naše tělo uvolní.
- Moc v průběhu hodiny nepij. Nebylo by ti potom dobře. Hlavně teda v předklonových pozicích, měli bysme “žaby v břuchu”. Před lekcí se snaž i nejíst. Bude nám po celou dobu potom líp. V józe se velmi často objevují pozice, které záměrně mačkají naši břišní dutinu a mohlo by nám být prostě těžko.
- Ego a boty nech na chodbě. Naboso, to je jasný. Pokud nemáš prostové protiskluzové jógové ponožky, tak ty taky nechej dole (ale klidně u sebe, aby ses mohl na závěrečnou relaxaci přiobléct). A co to ego? To je přesně ten darebák, který nás nutí ukázat se v pokročilé pozici, i když nám tělo říká odpočívej. Na józe se nemusíme před někým předvádět. To neznamená, že pokud mám den a chci se “hecnout”, tak do lekce dám všechno. Znamená to ale taky to, že když ten den nemám, tak budu odpočívat.
- Nestyď se říct mi, že máš nějaká omezení. Budu na Tebe potom při lekci myslet a řeknu, na co si dát pozor nebo co naopak vynechat úplně.
- Soustřeď se na svůj dech. Pořád dýchej vědomě. Myšlenky na náš dech nám pomůžou být tady a teď. Je to něco, co je v nás a můžeme na to upoutat naši pozornost. Můžeš si dechy počítat. Můžeš vnímat kudy a kam jde. Jaký je. Neuvěřitelně to pomáhá.
- Každá pozice by Ti měla být příjemná a stabilní. Pokud jedno z toho není, zkus povolit a udělej ji takovou. V jógasútře je to označováno jako stira a sukha. Stabilnost, udržitelnost pozice a pohodlí. Každá pozice má nějaký účel. Ale účelem není bolest a třepat se jako osika. Ano, posouvejme se za určitou hranici komfortu a testujme se. Ale netrpme. Je to pořád totéž jako bod 1 a 4. Ale je to tak důležité, že to budu opakovat pořád.
- Pokud se ti stále honí hlavou nějaké myšlenky, nezaobírej se jimi. Nezastavuj se u nich, nepřemýšlej nad nimi moc, nech je jen tak proletět. Využij čas fyzického tréninku i k tomu mentálnímu. Uvolni se a překvapíš sám sebe, ale nevyčítej si, že nemáš v hlavě úplně pusto a prázdno a vymeteno. To je taky mylná představa. Že každý jogín umí vypnout hlavu a celou hodinu je úplně v zenu. No proto jógu děláme, protože hlavu vypnout potřebujeme, ale neumíme to. Je normální stále něco v hlavě mít. Ale ten trénink spočívá v tom s u nich nezastavovat.
- S nikým nesoutěž. Nedívej se vpravo, vlevo. Soustřeď se na sebe. Zase pro zopakování. Ego, pohodlí, ohleduplnost. Chtěla jsem ale vypíchnout jednu důležitou věc. Máme pořád pocit, že se na nás někdo dívá a soudí. Lektor nebo soused na podložce. Věř mi, soused má dost práce sám se sebou a lektor všechno chápe. Opravdu, prosím, žádný lektor by si nikdy nepomyslel “Pff, to je strašný jak na tom fyzicky je, co tady vůbec dělá, bože jak ta jeho pozice vypadá.
- Poděkuj sám sobě, že jsi tady. Že sis na sebe našel čas. Je to důležité. Málo kdy se nad tím skutečně zastavíme. Vběhneme do studia ověšené taškami z práce a potom hned ven na nákup a za dětmi. To je jasný, povinnosti volají. Ale ten moment ve dveřích studia ber jako rituál. Takové lázně pro tělo i duši. Vešli jsme dovnitř a to z venku sem na chvilku nemůže, ano? Bude nám při odchodu ještě lehčeji.