To, co vám teď chci říct, Vám říkám vlastně pořád. Je to totiž něco, čím žiju, co mě fascinuje z biologického, neurobiologického a psychosomatického hlediska, i jen tak z pohledu selského rozumu už několik let. Je to pozitivní myšlení. Bleh, takové teď moc propírané sousloví, které skoro až ztratilo svůj význam. Přesto cítím, že právě teď je nejvíce potřeba, se s Vámi chci o něco zajímavého podělit. Mediálním světem se na nás řítí globální hrozby, požáry a nemoci, a máme pocit, že celý svět jde, s dovolením, do háje. A třeba ano, ale víte, co nám opravdu nepomůže? Strach. Bát se, krmit se negativníma zprávama. Víte, co nám naopak opravdu pomůže? Věřit, že to všechno bude lepší. Protože bude!
Pomocí vlastní hlavy můžeme vylepšit nejen náš vlastní život, ale i život druhých. Nebo můžeme jít dokonce ještě dál? Můžeme silou vlastních přesvědčení změnit kvalitu celé skupiny lidí? Celý svět?
Odpověď zní: Ano!
Jak silné je naše myšlení a jak málo lidí je vlastně zapotřebí k tomu, abychom změnili své okoí, bylo už bohatě zdokumentováno. Představím vám zde dva pokusy, které vyvolaly dost velký rozruch.
V roce 1972 byla pod vedením Maharaši Maheš Jógiho provedena ve více než 24 severoamerických městech s více než 10 000 obyateli velmi zajímavá studie. Mahariši prohlásil, že násilí a vloupání podstatně klesnou, když se v každém ze zúčastněných měst bude pouze 1 procento obyvatel věnovat meditační technice. Ta meditace spočívala v naladění se na vnitřní pocit míru. Prostě zavřu oči a cítím mír. Mahariši vycházel z toho, že se vnitřní mír, který účastníci v sobě vytvří, následně projeví i na jejich okolí.
Výsledky byly více než překvapující. Ačkoliv se této stude zúčastnilo vždy jen 1 procento obyvatelstva, bylo možé změnu jednoznačně změřit. Po dobu, během níž meditace probíhala, se ulice zklidnily. Bylo méně vloupání, méně násilí a dokonce i nehod. I na pohotovosti v nemocnici bylo méně práce!
A to nejen v jednom městě. Tento výsledek byl zjištěn ve všech 24 městech. Nejednalo se tedy o žádnou výjimku. A i když se tyto výsledky nedají věděcky podložit, nemohou se ani mlčky přejít. Tento fenomén je od té doby pojmenován jako Maharišiho efekt.
O pár let později byl prováděn podobný projekt International Peace Project in the Middle East. Výsledky byly absolutně překvapující, zveřejněny v Journal of Conflict Resolution v roce 1988.
Také při tomto pokusu byly zůčastněné osoby, vyškolené v technice meditace, požádány, aby si v meditací navodily vnitřní pocit míru. Podmínky byly těžké, v osmedsátých letech se spory mezi Libanonem a Izraelem opravdu vyhrotily a právě v této oblasti se tyto pokusy měly uskutečnit. Účastníci byli vždy v určitou dobu přivezeny do válečné oblasti, aby meditovali.
Výsledek byl naprosto šokující. Během doby meditace se zredukoval počet přepadů a teroristických útoků, ubylo dopravních nehod a v podstatné míře poklesl příjem pacientů na pohotovosti. Jakmile však účastníci meditaci skončili, vrátilo se vše do starých kolejí.
Při tomto pokusu byly brány v úvahu všechny okolnosti, které mohly výsledky ovlivnit. Byly zohledněny např. svátky, dny v týdnu, dokonce i měsíční cykly. Pokusy byly prováděny i v dny, kdy byl počet útoků a nehod vždy nejvyšší, přesto vždy v době experimentu poklesl.
Nejůžasnější na tom je, že je zapotřebí menšího množství lidí, než se předpokládalo. Stačí pouze odmocnina 1 procenta celkového počtu obyvatel, na které chceme zapůsobit. Zní to komplikovaně, ale je to úplně jednoduché. Na 1 milion obyvatel je to 100 osob.
—> k ovlivnění města s 1 milionem obyvatel, je potřeba 100 lidí
—> k ovlivnění veškerého obyvatelstva světa, stačí cca 8500 lidí
Kvantová fyzika a bioenergetika nám poskytují přirození vysvětlení. Také výsledky těchto pokusů probíhající delší dobu ukazují, že se síla našich vnitřních přesvědčení násobí, když tuto ideu přijme celá skupina a vyzařuje ji navenek. To já jen tak na úvod, abyste si dokázali představit tu sílu. Otázkou je, jakou sílu budeme ven kolektivně vysílat? Strach nebo víru v dobrý konec, zdraví, spokojenost a mír? Hm?