Ještě než začnu popisovat co ráno dělám a stíhám ještě před snídaní, ještě před svítáním a někteří nad tím budete kroutit hlavou, že jsem blázen, musím vypíchnout jednu důležitou věc. Jsem ranní ptáče. A nestydím se za to. Každý fungujeme jinak a mě nedělá problém vyletět před šestou z postele a fungovat, na druhou stranu ale po mě nic nechtějte po osmé večer, to už pomalu umírám. Je proto normální si zvyky a návyky, které děláme pro naše zdraví, uzpůsobit našemu tělu. Nelámejme nic přes koleno.

Pro mě je ráno rituál plný jógy. Nakopne mě, naladí, pročistí. Miluju to tak. A kdybyste chtěli někdo zkusit, dávám k dobru jako inspiraci, nikoliv jako dogmatický a pevně daný návod na dokonalé ráno. Jo a je dost možné, že si řeknete ‘Co je na tom jako jógového? Vždyť vůbec necvičí’, tak vězte, že jóga nejsou jenom pozice a pozdrav slunci. Jóga je starost o naše tělo, o jeho čistotu prostřednictvím dechu a očistných technik, o čistotě myšlenek a o disciplíně. Ale to všechno jsem psala v úúúplně prvním článku, takže kdyžtak mrkni tam.

Po zazvonění budíku se nedívám na telefon. Chvilku ležím a přemýšlím nad tím jak mi je a jaký chci aby byl můj dnešní den. Zdá se to jako drobná blbůstka ale udělá hrozně moc a naopak mi přijde jako nejdůležitější. Nechcete přece v 6:00 hned vidět v telefonu na sociálních sítích nebo ve zprávách všechny depresivní věci, které se dějou. Na “čétéčku” na vás vyjedou vraždy na druhé straně zeměkoule, no tím si přece nemusíte po ránu ucpávat hlavu. Stejně jako se před lekcí ladíme na sebe, tak stejně tak je fajn naladit se ještě ve tmě na naše tělo, jak mu je, jak se jeho jednotlivosti cítí. Je to moc příjemné.

Nejoblíbenější ranní věc přichází s koupelnou. V józe jí říkáme Jala néti. Možná jste to slyšeli pod pojmem “konvička” nebo taky “konvičkování”. Skvělá věc na protáhnutí našich čelních dutin. V lékárně nebo na internetu, na joga shopu, koupíte konvičku určenou na proplach nosu. Ve zdravé výživě naopak seženete himalájskou sůl. Takovou tu černou, smradlavou a opravdu pozor, v koupelně to bude potom opravdu cítit, jakoby se tam někdo po****. 😉 Lžičku této soli rozpustím v litru vody tak, aby byla měla teplotu našeho těla, takže cca 37stupňů. Prostě příjemné na ponoření prstu. Většinou před čištěním zubů nachystám čtvrt litru horké vody, rozpustím čtvrt lžičky a během ranní hygieny nechám sůl rozpustit. No a potom proliju obě nosní dírky. 🙂 Tato nosní sprcha je výborný na všechny respirační onemocnění jako jsou záněty dutin, alergie nebo vleklá rýma.

S čistým nosem se člověku líp dýchá a tak se trochu profuním. Dech kapalaphátí nakopne. Je to tím, že se tělo během krátké chvilky výdechy zbavuje hodně oxidu uhličitého a hlavně zapojí do dýchání naši bránici, která má na starost oběh v dolní polovině těla a činnost jater. Jóga tvrdí, že toto dýchání prodlužuje život. Pro mě je po ránu silnější než dvojité presso. Skoro jako matcha čaj, ale jenom skoro, protože na ten nemá zatím nic. Když se kapalabhátí provádí, zní jako funění divé zvěře. Jako kdybysme měli něco v nose a nutně to potřebovali vyfrknout ven. Vyznačuje se tím, že nádech je nenápadný a jemný, zatímco výdech opravdu silný. Takto výrazně dýchám třeba třicetkrát za sebou, kolik Vaše kapacita zvládne. Dám si pauzu a zafuním si takto ještě dvakrát.

Přesouváme se do kuchyně. Už jen maličkost. Jestli ode mě čekáte pozdravy slunce, asi Vás zklamu. Někdy je na ně chuť, někdy ale ne. Nejsou ale pravidlem. Proto Vám nebudu lhát, že jsou moje ranní rutina i kdyby bylo 5 ráno. Ráda si dám ale po ránu skleničku zelených potravin. Na lžičku zeleného ječmene s chlorellou a trochou máty se fakt děsně těším, i když vím, že kdekdo se teď asi zašklebí. :)Taky do sebe hodím křemelinu a rybí olej, ale kdybych vám měla vypisovat co všechno proč, bylo by to na samostatný příspěvek. Tak třeba někdy na doplňky stravy bude.  

Já vím, že Vám to připadá jako děsně dlouhé ráno a jako protahování koupelnových povinností. Zdá se to, ale všechny tyto rutiny dají dohromady maximálně pět minut navíc. No kdo nemá pět minut času? A jen těch pár minut zapříčiní, že se necítím jako něco mezi zombie a Helenkou Vondráčkovou.