Původně jsem si říkala, že tohle bude hrozně krátký “článek”. Spíš takový prolog ke všem dalším příspěvkům. Ale něco mi říká, že ne. Chtěla jsem Vám původně vysvětlit, proč mám vůbec potřebuju psát pro Vás blog. Jestli náhodou na to nejsem už stará. V hlavě se mi rozbíhají myšlenkové pochody, já přece vím, proč Vám chci dávat i něco navíc. Ale abych to vysvětlila, musím možná i říct jak jsem se k józe dostala. Nebo spíš jak jsem se dostala sem. Fyzicky i psychicky.
Tělem se živím dlouho. Vlastně celý můj krátký kariérní život. Je fakt krátký, skoro to nestojí za zmínku. Lidské tělo mě šíleně fascinuje. Šíleně. Šílím se dozvědět víc. Vím prd, to se nebojím přiznat. Fascinuje mě, jaký je to stroj, dokonalý stroj. Ohromují mě účinky cvičení na tělo, fascinují mě ale taky dopady jídla. A chci se o to s Vámi podělit. Psát blog chci zkrátka proto, že mám pocit, že mám co říct. A slavnostně slibuju a přísahám, že tady nebudu psát o něčem, o čem nevím. I kdybych raději neměla psát vůbec. Píšu ráda. Píšu, čtu a cvičím. Můj život v kostce. Myslím, že jedno dělám proto, abych se z toho druhého nezbláznila. Taky hodně mluvím. Vím, že na lekcích hodně mluvím, ale stejně Vám nestihnu říct ani desetinu z toho, co bych ráda.
Ve fitness světě jsem vyzkoušela skoro všechno, no fakt. Každý trénink, který jsem našla, každou skupinovou lekci, stroj, přístroj, náčiní. Něco je blbost, tahák na prachy, něco je fajn. Střídala jsem styly trénování, abych si všechno vyzkoušela a ohmatala na vlastní kůži. Stroje a zátěž, váhu vlastního těla, pilates, kickbox, intervaly, internetové tréninkové kanály, všechno co si představíte. Stejně tak s tím jsem zkoušela různé styly stravování, různé diety i když nenávidím jak se to slovo používá ve spojitosti s hubnutím a začalo tím být úplně zdiskreditované. (Vidíte, to bych Vám třeba chtěla říct, že slovo dieta znamená, že máte zdravotní omezení v jídle. Je zakázáno dávat ho ve spojistosti s hubnutím. 😀 )
Po všech experimentech jsem ale zjistila hrozně jednoduché pravdy. Že každý je individuální. A tak ani tisíc diplomovaných výživových poradců Vám nemůže zaručit jeden jediný způsob na zdraví a hubnutí. Druhou jednoduchou pravdou je, že i kdybysme se na hlavu stavěli, tak tělo oblbnout nejde. Nejde se zázračně dostat do formy pomocí koktejlů, suprrychlých suprdiet, pomocí zázračného stroje. Třeba jednorázově, ale všechno se Vám vrátí i s úrokama. A třetí pravdou je, že ta nejobyčejnější věc je většinou ta správná.
No a o tom budu psát. A proto potřebuju psát. Občas to budou věci jen o józe. Občas to budou věci jen o těle. Občas jen o jídle, potravinách. Ale občas taky o tom co jsem zkusila a proč to (ne)byla úplná kravina. Hodně ráda bych psala i o tom, že je fajn nebýt dokonalý. Mluví se o tom, konečně, ale mluví se o tom málo. Neříkám, že mám patent na pravdu, Ale i kdyby jednomu člověku něco z mého blogu pomohlo tak, jako to pomohlo mě, tak splnil svůj účel.
Pro mě je tou nejobyčejnější věcí jóga. Nepotřebujete k ní nic, jenom svoje tělo a kousek místa. Je zdravotní a zároveň si můžete dát zatraceně do těla. Stačí praxi trochu změnit. Učí poslouchat se. Učí koncentraci. Učí překonávat se i být na sebe hodný. Doteď to nechápu, jak může být jeden koncept cvičení tak dokonalý.