Prosím, neberte tohle jako jeden z těch článků kdy si přečtete jenom nadpis a z něj vyvodíte závěr. Vidím vám v hlavě ty scénáře jakože jsem vyhořela a s prací to přepískla, že jsem těhotná (no vážně, bude týden kdy se mě na to nikdo nezeptá? 
), tak přeci jen jede na Bali, už nás má plné zuby… Ne, ne, ne a ne. Přesto poslední dny cítím, že je více než nutné na chvíli nemít lekce. A protože to tak cítím fakt intenzivně a protože jsem se dost intenzivně učila se poslouchat, tak bych prdlajs dělala jógu, kdybych se nakonec neposlechla, no ne?
Tak za prvé, vy, lidičkové moji, co chodíte na všechny lekce pravidelně a poctivě i když je léto, vánoce, krupobití a konec světa, vy jste byli jediná brzda, proč tohle rozhodování nebylo jednoduché. I když je to jenom na pár týdnů, ve výsledku si toho skoro ani nevšimneme, přesto jsem si říkala, jak vás zklamu a jak mi utečete jinam. Je to blbost. Každý človek, včetně mě, se musí naučit, že když na chvíli vypne, svět se nepřestane točit. Je osvobozující si to uvědomit a tak pokud s tím možná bojujete taky, tak se na chvilku zastavte a zapřemýšlejte, co se stane, když tady budete stát ještě nutnou chvilku. Nic. Přiznávám, dost mi v tom pomohla jarní covidová situace, kdy jsme se na chvilku rozloučili, jógovali jste se mnou online a okamžitě jsme se vrátili do starých kolejí a jedeme ještě víc než předtím.
Teď teda k tomu proč.
Zatím to vypadá, že si děsně potřebuju oddychnout a odpočinout. Ha, nene, na něčem intenzivně pracuju a pravdou je, že se do toho potřebuju zakousnout, dokončit to, vyšperkovat a nedělat v mezičase po kouskách, pak to stojí za prd. A tohle je pro mě důležité, aby to za prd nestálo.
Na čem makám?
Hm, berme to trošku obšírněji. Navíc se známe, no ne, tak můžeme být klidně osobnější. 
Před nějakou dobou mě trochu semlel společenský nátlak. O čem byl, je poměrně jedno, ale najednou se mi celý den v hlavě honily jen strachy o budoucnost. Přesto, že mám v hlavě všechno ujasněné, pozitivní, najednou ne, najednou bylo všechno na prd a prostě všechno najednou v hlavě bylo černé, až samozřejmě nesmyslně a nereálně, ale možná to každý znáte, kdy racionální uvažování vystřídají jen strachy a obavy a člověka úplně paralyzují. V té době se mi zhoršily moje dlouhodobé problémy se střevama. Že nejsou z jídla, z potravin, ale psychosomatická, tuším už dlouho, ať jím lepek nebo ne, cukr nebo ne, maso nebo ne, zkrátka ať moje jídlo za den čítá kačenu se zelím a omastkem nebo lehké zeleninové saláty, pořád to bylo s mým zažíváním jako u věštění z křišťálové koule. (Abyste si neťukali na čelo, že jsem jen zenový sluníčkář, tak vás předběhnu – ano, u všech možných doktorů světa jsem byla a nezjistili nic. N-I-C.)
Ponořila jsem se tedy do psychosomatiky, do čaker, do meditací, do studia knih a knížek, kurzů a začala se léčit hlavou. Začala jsem víc relaxovat, míň se hnát. Abyste si nemysleli, nepřestala jsem míň pracovat, ale věděla jsem, že místo 20 minut vydatného silového tréninku, mi bude více ku prospěchu 20 minut meditace. Čím víc jsem se do toho ponořovala, čím víc jsem o tom věděla a zkoušela, tím víc mě to fascinovalo. Proč tohle sakra nedělá každý, vždyť je to všelék. Opravdu, věda už zjistila, že meditacema dokážeme ovlivnit autonomní funkce těla, o kterých jsme si až donedávna mysleli, že jsou neovladatelné. Funguje ke snížení krevního tlaku, změny tělesné teploty, vyléčení problémů s trávením a vlastně zdravotních problémů jakýchkoliv. Věda už zjistila, že ničí rakovinotvorné buňky v těle, že klidně pomocí meditace přeskládáme i biologickou základnu našeho těla. Že zlepšuje imunitní systém a pomocí meditace můžeme odolávat nemocem.
Tak proč to sakra neděláme? Proč nám doktor místo prášků neřekne meditujte sakra! Pardo za to sakra, ale vlastně jsem se teď sama trochu rozčílila, protože to nechápu, přijde mi to nesmyslné. My tady čelíme nové celosvětové nemoci a přitom víme, že univerzální odpověď na všechno už existuje tisíce let. Jsme hloupí. Pardon, ale jo. Jenže je to práce. Trénink hlavy je mnohdy náročnější než trénink těla, ale proč jsme mnohem údernější když nám ochabne břicho než když nám ochabne hlava? Jenže ono jít k doktorovi pro růžový prášek je rychlejší a bez práce, kdyby byl takový prášek na to břicho, tak ho dealujeme taky, to se vsadím.
Hrozně ráda bych vám to ukázala. Že to je tady, že to funguje, že na to nic nepotřebujeme a že to můžeme každý užívat denně. Meditace v nás možná vyvolává lehce negativní představy, že se musíme zavřít do kláštera, žít asketický život, už nikdy nejít s kamarádama na pivo. A to vám chci ukázat taky. Že meditace se nevylučují se životem v jednadvacátém století.
A tak tvořím program. Online (a u nás ve studiu i offline) kurz jak meditovat, jak se léčit psychicky i fyzicky zklidněním hlavy. A potřebuju ho dotvořit, protože si moc přeju, aby se lidi jeho prostřednictvím mohli léčit stejně jako já.
Ale vždyť ta má času…
“A to jako nemůže stíhat s lekcema?”. Všechno není takové jaké se zdá. Dvě lekce denně v rozvrhu nejsou úplně dvě lekce denně v rozvrhu. Jsou tam minimálně další dvě soukromé, je tam příprava na všechny tyto lekce, je tam účetnictví, vyřízení mailů a rezervačního systému, plánování akcí, na to konto tvoření grafiky, letáčků, úprava webu a obstarávání socsítí. Aby tam byly i normální ženské radosti a povinnosti jako uklidnit toto a tamto a splácat rychlý oběd, volný čas (který není méně nutný než ten pracovní, bacha na to), zjistíte, že mi zbývá asi hodinka dvě na tvoření a to je zatracenně málo se do něčeho zakousnout a skutečně to dotáhnout do dokonalosti.
Takže tak. Já si vlastně beru volno na takové pracovní soustředění. Věřím ale, že to bude stát za to a vidím v tom obrovský smysl. Doufám, že vy taky a že se na mě nezlobíte. Užijte si léto v lese, u vody, na zahrádkách, na podložkách se uvidíme cobydup.
P.S. Organizačně. Prázdniny hlásím od příštího týdne. Čili i posledního červencového. Zůstávají Hančiny lekce a všechny akce a workshopy. A třebas se sem tam lekce v rozvrhu objeví. Nebo víkendovka. A nebojte, dýl jak do září to určitě nebude, protože září je malý leden. Ba právě naopak, když to bude hotové dřív, dřív opět budou lekce. O nic nepřijdete, zase vám o tom cinkne mail. Moc vám všem děkuju za pochopení a za přízeň!!!