Původně jsem chtěla psát “faktické” články o józe (ale co je to vlastně pravda?), přinášet vám nějaká moudra z toho, co jsem kde přečetla. Mám takto rozepsaných asi deset článků, ale hlavou se mi honí aktuální věc, o které chci mluvit. Spoustu lidí, co mě zná z dřívějška mi říká, že jsem zhubla. Ano, bylo období, kdy jsem jídlo studovala, vážila, počítala a odebírala si od huby s cílem snížení kalorického deficitu. Paradoxně jsem ale zhubla až když jsem se o to nesnažila. A ano, s jógou to souvisí, nebojte. 🙂
Vždycky mi to říkala moje babička. Nikdy jsem to nechápala. Říkala mi “Zhubneš až na to nebudeš myslet.”. Má pravdu. Víte, hlava je silná věc. Je to pomocník ale mnohem větší kazič.
Ta za prvé:
Když se snažíte zhubnout, vnímáte se v zrcadle jinak. Jsem tlustá, tady to trčí, tady je ten špek, no tohle by tady nemuselo být. Nelíbí se vám ten odraz v zrcadle. Dostanete hlavu opravdu do jediných myšlenek “jsem ošklivá a tlustá”. Jenže, ono tělo poslouchá hlavu. Né hlava tělo. A pokud si vsugerujete, že jste tlustá, tak pravděpodobně nikdy nezhubnete.
Za druhé:
Nejde jíst čistě a podle jedné dané diety donekonečna. Bez uhnutí. Přijdou chvilky, kdy sáhneme po něčem s cukrem, s moukou. Tělo bude třeba unavené, bude potřebovat rychlou energii a naše vůle nebude dost silná. V pohodě. Budou vánoce, narozeniny, oslavy, při kterých se nechceme držet zpátky a zákusek si dáme. To je všechno v pohodě, to je normální. Ale není normální si takové jídlo vyčítat. Myslet neustále na to, co hrozného jsme udělali a jak se za to potrestáme celodenním půstem nebo extrémně drtivým tréninkem. Právě výčitky budou mít na naši hlavu i tělo nejhorší dopad. Zamotají nás do jednoduchého kruhu
markantně snížím svůj kalorický příjem → dám si něco hříšného → vyčítám si to → ze sebelítosti si dám ještě víc → vyčítám si to ještě víc → za trest se omezuju ještě víc → logicky tělo ještě větší deficit nevydrží a zase si dám → zase si vyčítám…
Jakmile se dostanete do tohoto bludného kruhu, jde z něj hrozně těžko vystoupit. Já v něm byla. Ano, je to to, co vám to zní. Je to porucha příjmu potravy. Je to trošku na hlavu. A můžete se tvářit jak máte povolené dát si o víkendu dortík, ale jakmile na ten nedělní dortík myslíte ještě v úterý, tak to není normální.
A za třetí:
Vždycky musí být nějaké za třetí. Tak tady je. 😀
Mám to za sebou. Šahala jsem si na špeky v zrcadle a vyčítala jsem si každé kousnutí do rohlíku. Hubená jsem nikdy nechtěla být, naštěstí jsem brzo pochopila, že to s mýma predispozicema nejde, jedině že bych si ty nohy odřezala. Ale skoro deset let v kuse se snažím mít břišáky. Poslední půl rok můžu říct, že mám hlavu od jídla osvobozenou. Nehubnu záměrně. A až teprve teď se ten legendární pekáč buchet objevil. Kouzlo?
Odpověď bude úplně jednoduchá a přitom tak děsně a děsivě složitá. Přetransformovat hlavu.
Tak za prvé:
Nemusíš se sama sobě nutně líbit z toho estetického hlediska. Ale musíš přijmout fakt, že ať se budeš snažit sebevíc, tak ty boky nezmizí úplně. Stehna. Zadek. Tváře. Cokoliv je “ to tvoje”. Na genetiku se nevymlouvej, ale připusť, že kvůli ní nebudeš vypadat jako z časáku. Pche kvůli ní. DÍKY ní! Díky za to, že nevypadáme všichni jako z časáku!
Za druhé:
Jez jídlo né kvůli hubnutí, ale kvůli tomu, že jídlo je naše palivo. Jídlo je lék. Jez zdravé věci právě proto, že jsou zdravé. Né proto, že jsou málo kalorické. Bude tě to mnohem víc bavit a tělo se ti za to odmění. Ono totiž nejen kalorický deficit je nutný pro zhubnutí. Je nutné taky, aby tělu živiny nechyběly. Potom se ti odmění spoustou energie a zdravým metabolismem, který už nebude tuky potřebovat jako ochranu.
A za třetí:
Když máš příležitost dát si něco, co je označováno za nezdravé, tak se nad tím racionálně zastav. Zeptej se sám sebe, jestli to za to stojí. Věneček. Třeba. Fakt je to tak moc dobré, že mě to od vysněné postavy může oddálit? A pokud ano (no jasněže za to věneček stojí!), tak si to ale náležitě užij. Vychutnej a hlavně, nevyčítej.
Kam do toho všechno s tou jógou? Tohle je pro mě jeden z největších přínosů jógy mimo podložku. Poslouchej se a měj se rád! Každé tělo je jiné. A každý den je jiné. Každou roční dobu. Nemáš chuť na syrovou zeleninu? Ježiš no tak ji nejez. Dneska se necítíš na fitko? Tak si dej jenom jógu. Nebo naopak se ti nechce stát na podložce? No tak mazej do lesa zaběhat si nebo třeba na spinning. Nemáš chuť na maso? Nevadí, v květáku a fazolích jsou taky bílkoviny. Tělo je hrozně chytré. Všechno ti říká. Zkus poslouchat. Jóga nás to učí. Zastavit se, popřemýšlet sami nad sebou, náš stav fyzický i psychický zhodnotit a podle toho cvičit nebo se třeba najíst. A podle rad svého těla taky zhubnout. Netrap ho a ono nebude mít potřebu bránit se tukem. Někdy máme z venku až moc informací, až moc hlučných a výrazných informací, že se ani neslyšíme. Žij jógu.